Kakadu inka
 Kakadu inka | |
|---|---|
 Kakadu inka | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | kakaduovití (Cacatuidae) |
| Rod | kakadu (Cacatua) |
| Binomické jméno | |
| Cacatua leadbeateri (Vigors, 1831) | |
 Mapa s rozšířením (červeně) | |
| Synonyma | |
Plyctolophus leadbeateri Vigors, 1831 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kakadu inka (Cacatua leadbeateri) je velký papoušek z čeledi kakaduovitých, který obývá suché a polosuché oblasti Austrálie s výjimkou severovýchodu země.
Systematika a rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Druh formálně popsal irský přírodovědec Nicholas Aylward Vigors v roce 1831 jako Plyctolophus leadbeateri.[1][2] Druhové jméno leadbeateri je upomínkou anglického přírodovědce a taxonomisty Benjamina Leadbeatera,[3] který Vigorsovi opatřil jedince, který se stal typovým exemplářem.[4] Ilustrace druhu vyšla v roce 1832 v díle Illustrations of the Family of Psittacidae, or Parrots anglického malíře Edwarda Leara.[5] Rozeznávají se dva poddruhy s tímto rozšířením:[1]
- C. l. mollis (Mathews, 1912) – střední a jihozápadní Austrálie;
- C. l. leadbeateri (Vigors, 1831) – středovýchodní Austrálie.
Popis
[editovat | editovat zdroj]
S výškou těla kolem 33–40 cm patří mezi středně velké druhy kakaduů. Hlava je do růžova, čelo je šarlatové. Nápadná chocholka se skládá z 16 dlouhých, tenkých, dopředu natočených per, které jsou na konci bílé, u hlavy růžovočervené se žlutým pruhem uprostřed. Šíje, hruď a horní část břicha jsou lososově růžové. Od spodní části břicha po ocas je opeření bílé. Svrchní část těla včetně křídel je také bílá s občasnou příměsí růžové vykukující při bázi peří. Spodní strana křídel je uprostřed růžová, při přední i spodní hraně bílá. Zobák je šedobílý, stejně jako oční kroužek. Duhovka je hnědá, boky šedé. Samici lze rozpoznat podle širšího žlutého pruhu na chocholce, její duhovka je spíše hnědá.[6][7]
Biologie a ekologie
[editovat | editovat zdroj]Obývá suché a polosuché biotopy ve vnitrozemí australského kontinentu. Z konkrétních biotopů lze jmenovat suché lesy a křoviny eukalyptů (mallee) nebo písečné duny.[8] Druh na většině areálu rozšíření není běžný, i když místně může být poměrně početný. V biotopech s dostatečným množstvím vody žije stálým způsobem života, v sušších oblastech žije nomádně.[7]
Většinou se vyskytuje v páru nebo v malých hejnech, někdy po boku příbuzných druhů jako je kakadu růžový nebo naholící. 100 a více hlavá hejna kakaduů inků jsou vzácná. Většinu času tráví krmením na zemi nebo v korunách stromů a keřů, kde sezobává semena, ovoce, ořechy a kořínky. Zvláště v oblibě má semena sandarakovců a akácií. V pozdním odpoledni a časně zrána se sdružuje v místech s vodou, kterou pije, a v době parných dní se může k pitným stanovištím vracet v průběhu celého dne.[7]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]_(8079596800).jpg)
Doba hnízdění nastává někdy mezi srpen až prosincem, i když v tropické severní Austrálii může začít už v květnu. Během hnízdění je pár vysoce teritoriální. Zabírá teritoria kolem 500 ha, která vehementně brání. Během námluv samec i samice naparují svou chocholku, uklání a pohupují hlavami a zvedají křídla. K zahnízdění dochází v přirozených dutinách stromů, nejčastěji blahovičníků, ve výšce kolem 3–20 m nad zemí. Dno dutiny si kakadu vystele kůrou a dřevem, občas dokonce i oblázky. Samice klade kolem 2–4 vajec, inkubace trvá kolem 26 dní. Ptáčata zahřívají oba rodiče. Mláďata vylétávají z hnízda ve věku kolem 8 týdnů, avšak dalších asi 8 týdnů se zdržují v blízkosti rodičů. V tomto období hlavně samec své potomky přikrmuje. Pohlavní dospělost nastává ve věku 3–4 let.[6][7]
Vztah k lidem
[editovat | editovat zdroj]Chov
[editovat | editovat zdroj]Kakadu inka je chován jako domácí mazlíček, i když ne tak často jako některé jiné druhy kakaduů. Na chov je poměrně náročný. Potřebuje velkou voliéru, v době hnízdění je agresivní natolik, že nesnese přítomnost jiných ptáků, a s oblibou vášnivě ničí předměty ve voliéře.[9]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o málo dotčený druh se stabilní populací. Z některých místních lokací nicméně v minulosti vymizel, např. v 60. letech 20. století vymizel z Adelaide. Hlavní historické i novodobé ohrožení subsp. leadbeateri představuje přeměna habitatu i odchyt pro domácí chov.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Parrots, cockatoos. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1, 2024 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VIGORS, Nicholas Aylward. Proceedings of the Committee of Science and Correspondence of the Zoological Society of London. 1831, roč. 1–2, s. 61. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-16. (anglicky)
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 220. (anglicky)
- ↑ GRAY, Jeannie; FRASER, Ian. Australian Bird Names: A Complete Guide. Collingwood, VIC, Australia: CSIRO Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 9780643104709. S. 124, 128–130.
- ↑ LEAR, Edward. Illustrations of the Family of Psittacidae, or Parrots. London: Self, 1832. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-21. S. Pl. 5.
- ↑ a b JUNIPER, Tony. A Guide to Parrots of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 9780713669336. S. 275–276. (anglicky)
- ↑ a b c d Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 283. (anglicky)
- ↑ Pink Cockatoo. BirdLife Australia [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-05. (anglicky)
- ↑ Kakadu inka (Cacatua leadbeateri) [online]. Ararauna.cz, 2024-03-04 [cit. 2024-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-05.
- ↑ Cacatua leadbeateri [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2024-03-03]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22684767A131914793.en. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JUNIPER, Tony. A Guide to Parrots of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 9780713669336. (anglicky)
- Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. (anglicky)
- SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. 6. vyd. Australia: Penguin, 1999. Dostupné online. ISBN 0-670-87918-5. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kakadu inka na Wikimedia Commons 
Taxon Cacatua leadbeateri ve Wikidruzích
